Učili tě vydržet. Říkali ti, že musíš být silná/ý. Říkali ti ať odpouštíš. Říkali ti, že máš milovat bližního svého.
A tak držíš. Jsi silná/ý. Všechno sneseš. Odpouštíš. Polykáš každou nepravdu. Každou nespravedlnost. Každou křivdu. Každou lež. Každou překroucenou pravdu převlečenou za slova lásky. Každé neuctivé chování. Každé ponížení…, přejdeš.
Nepřestáváš věřit. Snažíš se věřit. Že pochopí. Že uvidí jak moc ti to ubližuje. Věříš jemu, jí, jim a tím pomalu. Nepozorovaně. Neviditelně. Mizíš.
Už nejsi.
Právě jsi přestal/a věřit. Ale ne jim. Sobě. Uvěřil/a jsi. Že je s tebou něco špatně. Že se musíš změnit. Pak si možná všimnou. Pak tě možná budou milovat. Pak tě možná přijmou. Pak tě možná ocení
…a tak se snažíš víc
a víc….
Čekáš na změnu. Kdy už tě ocení? Kdy už tě uvidí? Kdy už tě uslyší? Tvůj život se stává čekáním na Godota. Toho, kdo ti poví jak z toho ven a jak tu nicotu a prázdnotu zvládnout.
Ale Godot nepřichází…
Nikdo tě nevidí… Všechno co děláš… je málo. Nikdy to nestačí. Chtějí pořád víc. Jsi vyčerpaná/ý. Vždyť jsi jen toužil/a po lásce… Začínáš věřit, že není pro tebe, že si jí nezasloužíš. Jsi snad prokletá/ý? Něco je špatně. S tebou, říkají ti to. A ty jim věříš. A tak se zase snažíš. Ale nic se nemění. Jako křeček uvíznutý a běhající v kolečku, které nejde zastavit.
A teď tě ještě Podvedl/a. A ty si to vyčítáš. On/a ti to vyčítá „kdybys opravdu miloval/a, odpustil/a bys to . Pochybuješ. Více o sobě než o něm/ní. Hledáš chyby u sebe. Co když je to tebou. Co když se máš jen více snažit. Co když má pravdu. Musíš být lepší…,než ona/on a kdo ještě? A tak vynakládáš tak velkou snahu na to se zlepšit.
A jemu/jí to prošlo.
Ví, že si k tobě může dovolit vše. Posunul/a jsi hranici svého utrpení na nesnestelnou. A on/ona ví, že to sneseš. Tak moc jsi ušlechtilá/ý a tak moc ho/jí miluješ. Myslíš si. On či ona, ale vidí, že si sebe nevážíš, nemáš se ráda a tak tě taky nebude mít rád/a… a bude ti ubližovat dál. Vydávat to za lásku. Vymlouvat se. Omlouvat se. Že nechce, ale musí. Neví proč, ale asi v tobě bude problém. A ty jim budeš věřit. A snažit se dál.
Křičí na tebe. Ponižují tě. Lžou ti. Zamlčují. Potlačují. Ubližují ti dál, a ty to sneseš a odpustíš to vše. Porušují sliby a dohody mezi vámi. Nevnímejí tvou bolest. Ignorují to. A ty je omlouváš dál. Myslíš, že za to nemohou. Vidíš jejich utrpení a tak jim dáváš více lásky. Vidíš jak trpí a uvěříš, že to nemohou změnit. Že to nechtějí dělat a že za to nemohou. Vidíš jak litují, prosí tě, přemlouvají. Prosí o odpuštění.“ – a tak zůstáváš trpělivá/ý…
Uvěříš
Odpouštíš.
…a dáváš ještě více lásky
… a doufáš, že ho/jí to změní…
Jaká iluze!
Gratuluji. Zvolila jsi cestu nekonečného utrpení a toxicity.
Tohle prostě nefunguje. Takhle změna prostě nepřichází.
Změnu na kterou čekáš musíš udělat TY! Převzít zodpovědnost za svůj život a za své vztahy. JAKO SEBE – to je dovětek na který se zapomíná. Na který jsi zapomněl/a! Miluj bližního svého jako sebe.
Sebe jsi milovat zapomněl/a!
Téhle zodpovědnosti jsi se vzdal/a! Téhle síly jsi se vzdal/a! Tvá zodpovědnost je si sebe vážit. Tvá zodpovědnost je nenechat si ubližovat. Tvá zodpovědnost je milovat sebe. Chtěl/a jsi to po něm, po ní, po nich? Ale bylo to tvoje! To ty se neumíš mít rád/a a chceš to po ostatních. Tolik moci jim dáváš. Tak moc jsi se bál/a opuštění a tak jsi neopouštěl/a a přesto zůstával/a opuštěná/ý…s nimi.
Začíná ti to docházet?
Máš strach! Děsíš se! Tomu jsi se chtěl/a vyhnout! To jsi nikdy nechtěl/a! Trhá ti to srdce! Ale musíš to udělat. Už to víš. Přestože je celým srdcem miluješ…., musíš odejít. Už se to utrpení nedá snést. Už to víš. Je to to nejtěžší, co musíš udělat. Je to nepohodlné a bolí to. Už víš, že se musíš prvně naučit milovat sebe. Tak na jejich lásce přestaneš být závislá/ý. Tak jim už nedovolíš ti ublížit. Tobě… ani nikomu jinému. To bude tvá nová hranice. Nově vznikající síla. Nově převzaná zodpovědnost. Uděláš první nejistý kroku ven z křeččího kolečka.
Skáčeš do neznáma….
…Láska tam čeká…
Už to cítíš?
Jak se svět zastavil? Jak si sam/a sebe začínáš vážíš? Jak ti začíná být dobře? Už nemusíš nikomu nic dokazovat? Láska je tady. Už jí nemusíš honit. Už jí nic nebrání. Potřebovala hranice. Nastavuješ je.
To ty! Sam/a na sebe jsi celou dobu čekal/a!
Láska nikdy neubližuje. Přestáváš věřit slovům a začínáš vnímat činy. To je to, co ti pomáhá opustit iluze, kterým jsi věřil/a a přijímáš realitu, kterou žiješ. Bolí to. Ztrácíš iluze o lidech, kterým jsi věřil/a. Přestáváš jim věřit. Je to nepohodlné. Ztrácíš iluzi změny, kterou jsi doufal/a, že přijde zvenku.
A světe div se, začínáš věřit sobě!
Jak osvobozující!
Už tě nepřesvědčí, že je s tebou něco špatně! Už to cítíš, už to vnímáš! To jsi ty, kdo celou dobu tiše v rohu trpěl a nic neříkal a už víš, že to víckrát nedopustíš! Už mluvíš! Cítíš ten vztek? Vrací se ti tvoje síla!
A tak vítej v realitě.
Vítej tam, kde jsi důležitá/ý. Vítej tam, kde na tvých emocích a pocitech záleží. Vítej ve svém náručí. Už můžeš důvěřovat. Vítá tě život, který už máš ve své moci. Vítá tě láska a drží tě za ruku.
Ano, ta ztráta bolí. Láska tě ale nechá plakat. Už můžeš. Už můžeš být zranitelná/ý. V tom je síla. Láska bude s tebou. Bude tě hojit. Bude s tebou cítit. Bude s tebou soucítit. Už nebudeš sama. Tvé rány se zhojí. V náruči lásky. Už na svou bolest nebudeš nikdy sama. Cítíš to, jak se ti život vrací zpět do žil?
Gratuluji, konečně! To je změna! Máš zpět sam/a sebe a už nemusíš nikam mizet…. Láska proudí, ty jí cítíš.
A teprve teď… se nauč odpouštět…
Jim i sobě, žes to dovolil/a. Sebe sis nevážil/a. A tak dlouho jsi zůstával/a…
Dokazal/as to! Změnil/a ses! Pro sebe! Díky nim!
Díky utrpení jsi našla svou sílu
Pochopils/as, odpustil/as…
Láska jásá … volně proudí….
A ty se můžeš znova nadechnout…
